Taj, já rodila v 80. letech a hned po porodu, před mýma očima jim dali náramek s číslem a mně taky a na stehýnko jim encianovou violeti napsali příjmení. Muselo se to dělat, protože děti byly na dětském a vozili je jen na kojení. Byly zabalené jako housky, koukala jim jen hlavička, sestry je vždycky přivezly společně na takovém vozíku, rychle je chytly za tu zavinovačku pod bradickou a nasoupaly nám je do postelí. Bylo nás na pokoji šest. Jednou se spletly a paní hned začala křičet, to není moje dítě! A sestra jen, no, abyste se nezbláznila, a lup, rychle je přehodila. Dnes by se maminky s takovým zacházením asi zbláznily.