Dari, s tímhle nějak nedokážu souhlasit, že by bylo důležitější, kdo dítě vychovává. Nejspíš bych taky svoje vychovávané dítě nedokázala dát pro mne někomu cizímu, ani to miminko, byla jsem s nimi vždy opravdu hodně navázaná. Ale asi by na tyto případy měl být daný nějaký zákonem daný postup. Neviděla jsem teda Kukačky, ale ten dokument z Austrálie ano a taky ty holčičky u nás, jak vyměnili a někdy nad tím přemýšlím. V té Austrálii prostě měla ta jedna strana zničený život, ať se snažili, jak chtěli. Já bych asi pro dobro dětí byla pro výměnu (nevím, třeba do 2-3 let věku) a to radikální, rychlý řez - zvyknout dítě na pravé rodiče a pak už se nestýkat. Dítě si to nebude pamatovat a nebude z toho traumatizováno (vím, že podvědomí si to asi nějak ponese). Přijde mi to lepší, jak z hlediska psychických problémů obou rodin, tak právě těch biologických, jako dárcovství krve nebo orgánu nebo úmrtí a dědictví - nikdo nebude přemýšlet, třeba "mám v bezvědomí kukačku, budu bojovat o své biologické dítě", nebo třeba rozdíly ve společenském a finančním postavení rodin - to pro to biologické dítě musí být strašný, když vidí, že žije v horších poměrech, než kdyby ho nevyměnili, to je pak sakra trauma pro život. A ta matka v horší pozici to pak taky má na talíři celý život.
Myslím, že by na to měli být zákony a metodika, jak se v kterých situacích zachovat.
Ale tady není nikdo vítěz, vždy tam budou traumata, taková tragická chyba sestry a 2 rodiny se mají s čím vyrovnávat celý život -jak tohle potrestat? Minimálně porodnice by měla dát velmi tučné bolestné a případně financovat dětem školy a život tak, aby na tom byly stejně.