Každý by rád, aby už to bylo pryč. I ti největší optimisti ztrácí energii a motivaci. Nicméně jsou lidé, kteří to mají také dost náročné. Já se v rámci své profese s lidmi potkávám, takže vím, jaké je to teď pro záchranáře nebo zdravotníky v nemocnicích. Nedávno mi vyprávěla jedna paní, jak v práci, kde pečuje o přestárlé lidi, zkolabovala po pěti dvanáctkách. A také už neplatí, že se těžký průběh týká jen starých a nemocných. Stačí si poslechnout rozhovor s prof. Leblem, přednostou pediatrické kliniky FN Motol, který se týká postcovidového syndromu u dětí. On sám tedy říká, že otevření škol by mělo být jedním z prvních kroků, až se začne rozvolňovat.
Můj kamarád skončil ve vážném stavu na JIPce, je to mladý chlap. Štíhlý, zdravý, 20 let nemarodil. Záchranka přijela až na třetí volání, když byl v horečkách a nemohl se ani nadechnout. Plíce měl na hadry a srdce díky tomu taky nic moc.
Není to černobílé.