No prostě ten zaměstnavatel vidí výhody, že mám zkušenosti z jiných oborů. Na au-pair si mě paní vybrala proto, že jsem měla zdrávku a praxi v nemocnici (přitom z kandidátek nejhorší angličtinu, tj. skoro žádnou). V mezinárodní škole jsem dělala asistentku pedagoga - vybrali si mě proto, že jsem měla ten jazyk a praxi zdravotnice. Na dalším místě chtěli jazyk a SŠ, zaperlila jsem u ústního pohovoru. Tam jsem sice řekla, že chci alespoň 4 děti a že mám ještě mokrý řidičák, ale - kupodivu - to nevadilo. Ta sociální práce - tam jsem si dělala dálkově VŠ, takže jsem prostě plnila požadavky zaměstnavatele. Plus tedy zase ten osobní pohovor - jak to jen dělám
To místo, co mám teď, jsem dostala úplně náhodou. Tam jesm šla na dobu určitou, jako zástup za MD, zkrácený úvazek a jen na pár měsíců. Měla jsem v tu dobu syna na celkem intenzivní domácí péči, na nějaké dojíždění nebo práci od 7 do 14 to nebylo. Šéfka mi tehdy v podstatě pomohla, že mi dala šanci, i když hrozilo, že ze dne na den zmizím na dva týdny se synem ve špitálu. A už jsme tam 4 roky a úvazek se zvýšil. Jsem loajální a nezapomínám. Plus tedy mám se tam krásně. Nejde tedy o peníze, možná by se dal najít i lépe placený job. Ale jako jeden velký balík, který má dost bonusů, mi to vyhovuje.
Navíc jsem už stará, teď už bych nezaujala, i kdybych se na hlavu stavěla.