Ručně dokrmení papušci teď frčí, určitě seženeš i něco blíž.

V dětství jsme měli dvě korely po sobě. První se naučila pár slov "Pepíčku, čau, ahoj", druhá se mluvit nenaučila. První byla celkem tichá a druhá strašně řvala.
Obě příšerně řičely, když viděly kočku nebo psa (u psa měly důvod, obě oškubal uplně do hola)

Celkem zkrotly, ale na velké mazlení to nebylo, chodili krást nudle z polívky, lítaly volně po obýváku, občas přišly na rameno, ale podrbat se nenechaly.

A ta uřvaná byla holka, kluk byl tišší a naučil se mluvit. Možná náhoda, nevím.

Ale dělají dost bordel, kolikrát si v kleci "cvičily" křídla a to pak byl prach a peří všude. Nejsem uplně uklidový démon, zvířat máme plný barák, ale asi bych toto nechtěla v dětském pokoji.

Kamarádka má aymaru, ta nekřičí a oproti korele je klidná. Vlastně o ní moc nevím, ale stojí za vyhledání informací.