Val, a to se tam týká jenom tebe, nebo je váš tam víc, co to takto máte? Já jsem tehdy strašně ve všem ustupovala a došlo to až tak daleko, že mi šéfová doslova fyzicky hodila na hlavu dopis s nějakým banálním překlepem. Ona byla hnusná ke všem, kromě těch análních alpinistek, které za ní dolezaly do kanceláře a lichitily jí, ale mě si vybrala jako svůj speciální hromosvod. Bylo to strašné, byla krize a já nemohla sehnat jiné zaměstnání, byla jsem rozvedená, takže jsem neměla nikoho, kdo by mi finančně pomohl, živila jsem ještě děti, takže jsem se bála odejít a místo toho se tam trápila. Nakonec to rozsekla ta šéfka a za banalitu mě vyhodila. Bylo mi 54 a myslela jsem, že už nikdy neseženu práci. Trvalo mi to půl roku, ale našla jsem. A přísahala jsem si, že už nebudu za takovéhno debila, jako předtím. Naštěstí se ukázalo, že v nové práci jsou samí bezva lidí a hlavně můj nový šéf byl moc milý a laskavý člověk a vždy se postavil za své podřízené, pokud o něco šlo. Po této stránce to byla výhra.