MaMar,

já taky proto píšu, že to jsem já, kdo není normální, ale přesto si myslím, že moje hodiny nejsou uspávací a opravdu mě děti vidět nepotřebují.

Že "pro některé děti může být hodně náročné, když za celé dopoledne žádného učitele ani spolužáka nezahlédne" vůbec nepopírám, akorát si nemyslím, že to tak někdo vysloveně má, že by celý den nikoho nezahlédl. Jen holt při matice a fyzice se pracuje bez kamer, což je max. jedna hodina denně.

My si nepovídáme, nebo teda povídáme, ale pořád mají na co hledět. Mám aplikace, kde jim můžu předvádět to, o čem mluvíme. "Normálně" jsme přes monitor měřili objem, ona je to teda záležitost spíš pro malé děti, ale i šesťáky bavilo číst, kolik vody se náhodně napustilo do nádobky, na které jsem navíc mohla měnit stupnice, takže procvičili přesně to, co potřebovali, tedy rozsah, velikost nejmenšího dílku, čtení ze stupnice. Když pak doma vyráběli vlastní odměrný válec, ve kterém měřili objem kamene nebo autíčka nebo vajíčka nebo zámku, uměli si vytvořit i tu stupnici.

Teď dodělali hustoměr a čeká je siloměr.

Já na děti nezapomínám, mám hozené okno s Teamsy na jiném monitoru, tam vidím seznam dětí a beru to postupně, navíc to je jedna z mých schopností, že si prostě pamatuju, kdo mluvil a kdo ne a i to, kdo moc mluvit nechce, takže to nechávám na něm a opravdu čekám, až se mi přihlásí. A i schválně předesílám otázku "Tak kdopak dneska ještě nic neřekl?", aby se mohli ti méně smělí připravit, že možná budou mluvit...

Při matice na monitoru, který sdílím (jeden ze tří, které používám) rýsuju, ale komentovat, co a proč dělám, nechávám děti. Aby nejen poslouchaly, co se jim snažím říct, ale aby si to opravdu uvědomily, co proč, jak....

Když počítáme, tak kromě ukázkových příkladů to dělám třeba tak, že zobrazím několik příkladů a schválně je nechám vybrat, aby každý počítal jiný. Pak si od nich nechám nadiktovat výsledky a nekomentuju správnost, takže se třeba sejde u jednoho příkladu 5 různých, u jiného ani jeden....pak dáme druhé kolo, zase si vyberou jiný a zase hlásí výsledky....velmi rychle se pak ukážou ty správné, ale počítat musí všichni, protože nikdo neví, koho se na výsledek zeptám jako prvního. Kdykoliv se můžou na cokoliv zeptat, ujistit se, že uvažují správně. Nakonec diskuze o tom, jak kdo řešil, vše správné píšu, takže každý má kontrolu a může si opravit. Ptám se, kdo v čem chyboval, snažíme se najít příčinu (opět diskuze všech, někdy schválně u nesprávného výsledku, kdy už všichni zapomněli, kdo ho nahlásil, je nechám hledat, proč k chybě došlo, zejména když to vede k tomu, na co si fakt musejí dávat pozor - jednotky, nebo že zamění dělence a dělitele). Pak všichni odešlou svou práci v hodině.

Když "vykládám", je to většinou formou problémového zadání. Dneska sedmáci vymýšleli, jak spočítat obsah lichoběžníku. Mají za sebou trojúhelník a rovnoběžník. Jejich nápady jsem zakreslovala, zapisovala, takže cestu přes dva trojúhelníky našli asi za tři minuty, pak ukázka, co udělá druhý lichoběžník, odvození vzorce přes základny, individuální řešení příkladů se společnou kontrolou a hodina byla v čudu. Jejich práce je přemýšlet, moje je psát to správně tak, aby si mohli to správné pak napsat a nakreslit a použít to v samostatné práci.

Někdy mám nachystané takové to cvičení, kdy každý rychle spočítá jeden příklad (klasicky převody), opět všechno mám na monitoru a píšu, co říkají, oni buď v pracovních sešitech nebo přepisují do sešitu, občas trochu napovím tužkou, takže ten, kdo počítá, se má čeho chytit...tam mám příkladů vždy podle počtu dětí ve třídě a opravdu vyvolám každého....

A podle sebehodnocení jim v matematice online hodiny prý nejvíc pomáhají ve zvládání učiva, tak to nemůže být všechno úplně špatně .