Ahoj všem zde diskutujícím. Řeším dilema. Už od třetí třídy uvažujeme s třídní učitelkou o osmiletém gymnáziu pro dceru. Dcera (i tím, že je říjnová), ve třídě hodně "vyčuhovala" šikovností a vědomostmi. Paní učitelka nám pořád doporučovala gymnázium. Druhý stupeň na naší škole je, bohužel, hodně slabý. Dcerka od čtvrté třídy o gymplu uvažuje. Ale - nyní s distanční výukou vidím, co všechno vůbec nestihli probrat. Paní učitelka nám v únoru poslala knížku s přípravou na přijímačky... A my se víceméně trápíme. Nemají probraná ani desetinná čísla, ani dělení dvojčíslím, trojčíslím.... O geometrii nemluvím... Já, co můžu, to jí vysvětlím, ale... Za prvé chodíme oba s manželem do práce, takže příprava probíhá hlavně v pozdních odpoledních hodinách, kdy je znát únava na obou stranách, a za druhé - nejsem učitel, neumím to tak vysvětlit. Byla přihlášená do přípravných kurzů - samozřejmě, že gymnázium, nakonec, žádné kurzy nedělá... Mám i vytištěné testy z Cermatu, které zkoušíme. Chodí 1x týdně na soukromé doučování s přípravou na přijímačky (víc termínu volných učitel neměl).
Nyní spíš řeším dilema - má cenu zkoušet gymnázium, když se neorientuje ve věcech, na které by na gymnáziu měla navázat...? Nevěřím tomu, že někdo na výběrové škole bude řešit, že byla distanční výuka a děti to neprobraly... Ano - vidím velmi negativní důsledky distanční výuky. Ty vědomosti, pokles výkonnosti, apatie a hlavně přirozený přednes učitele, z něhož člověk většinou čerpal, to prostě dětem chybí. O tom, že jsem děti neviděla se učit (něco do hlavy), protože je bude někdo zkoušet, bude písemka, ani nemluvím. Furt jen opisují učivo do sešitu. Zkoušely byste, na našem místě, gymnázium?