Ve škole jsem si připadala jako méněcenná, když jsme měli v osmičce vaření jen pro holky, musely jsme tam být v zasterach a všecky vlasy schovaný pod šátkem, a takto vymodene nás učitelka posílala na nákup. Druhé pololetí vaření jsem zasklika, nikdo na to nikdy nepřišel. A pak v deváté třídě jsme měly péči o dítě, zase jen holky. Prebalovaly jsme panenky a jiné pitomosti. Ignorovala jsem to a kreslila si obrázky. Pak jsem se nemohla divit, že jsem si ještě na konci deváté třídy myslela, že dítě se rodí konečníkem.
Jinak jsem byla přesvědčená, že i jako holka mám stejné podmínky a možnosti při studiu na střední i vysoké škole. Jen práci jsem nemohla sehnat, všude chtěli s mým vzděláním kluky. A když jsem práci sehnala (v ženském kolektivu), šéfoval nám vždycky chlap.