Neměla jsem ráda ani vaření ani pozemky. Pozemky proto, že jsme sice na podzim zryli a na jaře naseli, ale nikdy jsme nesklízeli. Připadala mi ta práce naprosto zbytečná. No, a vaření proto, že nás to učila mladá holčina, co ani sama vařit neuměla. Sice přinášela nové a moderní nápady, ale žrát se to nedalo. K vaření jsem získala vztah až na VŠ na koleji, kdy jsme si vařili sami, neb jsme večeře v menze nestíhali. Vařili a pekli jsme teda kdeco, a bývaly to doslova lukulský hody.