Jak, jistě, situace jsou různé, my třeba žádné práce kolem domu nemáme, v bytě.

Různí lidi mají věci nastavené různě. Mně třeba přijde zvláštní tady popsaný model "něco si nechám platit a to šetřím a pak to dítěti dám". Měla bych dojem, že to dítě považuji za neschopné poradit si se svými penězi a tak mu funguji jako nerozbitelné prasátko. To už je mi pochopitelnější nechtít za bydlení nic (ačkoliv pro mě je příspěvek na bydlení a jídlo jistou formou rodiči akceptované samostatnosti a nezávislosti - nechtěla bych být jako dospělá, pracující žena živena maminkou a tatínkem).

Ale zase považuji za samozřejmé, že děti v základu (bydlení, jídlo, nutná doprava, nutné oblečení) živím na VŠ, pokud to je pro mne finančně možné - na nadstandard můžou mít brigády, ale základní živobytí jim chci zajistit. A tady se zase uživatelky vymezovaly, že VŠ si má i vydělávat, i když by ho rodiče mohli uživit.