Mám partnera, se kterým žiju 4 roky. Zpočátku našeho vztahu bylo vše narůžovo - partner se dělal lepším, skoro nepil, vůbec nehrál hry na PC(strategické), z práce chodil včas, v domácnosti pomáhal, na zahradě pilně pracoval.

Situace po 4 letech je taková: v práci tráví 12 a více hodin, namísto 8, mám podezření, že tam tajně hraje. S hrami začal cca před půl rokem, řešil tímto způsobem krizi ve vztahu mezi námi. Komunikovat o potížích ve vztahu většinou odmítá nebo se z komunikace stane slovní souboj plný oslích můstků a odvádění pozornosti(myslí si, že jsem snad úplně pitomá?). Začal hrát na telefonu a tajně...nejprve jsem si myslela, že má milenku, ale ukázalo se, že hraje. Jakmile se o hraní zmíním, je oheň na střeše.
A to ještě není všechno. O jeho pozitivním vztahu k alkoholu jsem věděla od vždycky, však jsme se seznámili na večírku. Pije nejraději denně, dává si ale několikadenní pauzy(vždy po nějakém excesu; ne že by se opil do němoty, ale má blbou opičku a je nepříjemný, často slovně agresivní, vyvolává úmyslně spory) V létě pije pivo(5 kousků za odpoledne - když je tedy zrovna doma), v zimě čaj s rumem(láhev vydrží 3-4 dny, pak ji se zbytkem nechává v lednici, aby mohl říct, že tam ta láhev byla 14 dní). Já jsem alkohol doma nikdy nepila, jen na večírcích atd. Musím říct, že mi alkohol dříve nevadil, ale nyní jsem na opilé lidi úplně alergická, po tom, co zažívám doma. Sama kouřím, to je jeho zbraň proti mě...tzn. že když poukazuju na jeho pití, tak mi to vrátí, že já zase kouřím.
Ted když si to po sobě čtu, tak jsem ho vykreslila dost zavrženíhodně, tudíž dodávám, že to je člověk se srdcem na pravém místě, od kterého cítím, že mě miluje, má rád i mé děti a pěkně s nimi vychází.
Podle mě má velké sklony k závislostem a neumí s tím pracovat. Léčit se nepůjde, protože jak tvrdí, když bude chtít, tak s tím kdykoliv přestane(ale ještě nám to tedy neukázal). On ale nebude chtít a i kdyby, tak při další těžké životní situaci k tomu sklouzne znovu.
Co dělat, když komunikovat není většinou ochotný? Rozejít? Máme společné finanční závazky, sama bych to dala s odřenýma ušima(bez dovolených, kin, divadel, restaurací, knih, věcí pro radost) Do toho covidová pandemie...tzn. finanční i fyzická nejistota.