Kat,
ne, protože si myslím, že to nepochopíš. Nejde totiž o "tři děti, které někam odešly a tím někoho poškodily". Jde o to, že v systému, který odděluje lidi na základě "mentálních schopností" v takto raném věku se vytváří propast mezi těmi, co jsou úplně nahoře a těmi, co jsou úplně dole, která je pro samotné děti obvykle nepodstatná, dětská přátelství se nebudují na základě toho, kdo má jakou známku z matematiky. A ta propast ve výsledku znamená, že jednou, až se bude Jarda, co není moc dobrej na matiku rozhodovat, jestli si má nebo nemá vzít půjčku na nový auto, nebude mít žádnýho kamaráda, kterej sice byl dobrej na matiku, ale nikdy nepřeskočil v tělocviku kozu, kterýmu by z pozice toho kamarádství věřil, protože Jarda není zas až tak "blbej", aby nevěděl, bude mít jen kamarády, co taky nebyli tak dobří na matiku a byli kvůli tomu odsunutí na druhou kolej, takže udělá blbost, skončí v exekuci, nasranej na celej svět, svým způsobem oprávněně, a buď provede něco nepěknýho, nebo se dá k extrémistům, protože už nemá co ztratit, a takových obětovaných Jardů by rozhodně nebylo tolik, kdyby ty propasti neexistovaly nebo nebyly aspoň tak strašně hluboký.
Sama jsem si kdysi naivně myslela, že je školství v tak strašným úpadku, jak bylo popisováno na Rodině, dokud nezačaly do těch škol chodit děti mých příbuzných a kamarádů a moje vlastní, že se základky změnily v ty "pomocné školy", a dost se mi ulevilo, když jsem zjistila, že to tak není. Že je to (nikoli vždy, ale velmi často) jen o tom elitářství, který je mi neskutečně protivný už od dětství.
Jakýkoli "studijní úspěchy" totiž můžeš hravě dohnat o pár let později, nehledě na to, že ti ani nejhorší škola na světě nedokáže zabránit v tom, abys to udělala nezávisle na ní, ale ty propasti se až tak snadno zahrabat nedají.
A samy ty děti, ty za to fakt nemůžou. Tu ideologii elitářství a "úspěchu" jim totiž v naprostý většíně případů implantujou do hlav rodiče.