"A pokud jde o to "patologické" hraní - já jsem v pubertě takto podobně "patologicky" četla knihy - udělala jsem, co bylo potřeba do školy, chodila jsem na tréninky a většinou splnila, co chtěli naši, ale jinak jsem pořád četla, četla, četla, třeba i v noci pod peřinou a všude. Mamku to tedy taky občas pěkně iritovalo a tvrdila mi, že z toho úplně blbnu No, funguju myslím v životě celkem normálně, teď už čtu míň knihy, ale víc čumím do internetu ..."

Moniko, i já tohle znám. Mám také sklon k závislostem, vím jaké to je. Na MD jsem chvíli taky v nějakých hrách, seriálech, knihách krátkodobě jela...ale jak vidím, že mi to zasahuje do funkčního života, seknu s tím. A neřeším hrami problémy ve vztahu. To je pro mě zásadní rozdíl mezi mnou a partnerem v tomto ohledu.

Pro mě přijatelné: PROBLÉM->KOMUNIKACE->SPOLEČNÉ ROZHODNUTÍ

Pro něho_normální: PROBLÉM->UTEČU K ALKOHOLU, HRÁM->SAMO SE TO VYŘEŠÍ

No, SAKRA NEVYŘEŠÍ, chce se mi řvát.