Z celé této (a nejen této) diskuze mám čím dál silnější pocit, že hlavní problém spočívá v tom, že někteří rodiče očekávají jako výstup ze základní školy něco na způsob doktorátu.
A co horšího, domnívají se, že je to úkolem základní školy, potažmo učitelů v ní. Když „škola nepřipraví, škola nenaučí, škola nezajistí“, pak je to špatná škola, která jejich dítě „dostatečně nerozvíjí“.

Nevím tedy, kam kdo z vás chodil do základní školy, ale moje vzpomínky (a vzpomínky většiny lidí, se kterými jsem se o tom kdy bavila) neobsahují až tak vyučování a jeho obsah, jako spíš všelijaké školní historky, blbnutí s kamarády, průšvihy spolužáků a „zvláštnosti“ učitelů. Na žádném školním srazu se nevzpomíná v první řadě na to, jak skvěle uměla paní učitelka Nováčková vyprávět o mnohonožkách a kolik jsme se toho v zeměpise dozvěděli o těžbě železné rudy v Krušnohoří.

Základní školu končí děti v 15 letech, kolik jim toho asi tak „uteče“, když se o mnohonožkách dozvědí později (nebo vůbec nikdy), a k čemu jim to reálně bude, když většinu svého života stráví v kanceláři Dopravního podniku (nebo kdekoli jinde, protože povolání, při němž lze využít znalosti o mnohonožkách jest pohříchu málo)? A pokud se už tak strašně zajímají o těžbu železné rudy v Krušnohoří, kdo nebo co jim brání, aby tento zájem rozvíjely kdekoli mimo školu? Při dnešních možnostech? I v pravěku, kdy jsem byla dítětem já, jsme měli na základní škole několik spolužáků s vyhraněnými zájmy, které nikdo další nesdílel, a našli si k nim cestu i přes to, že jediný zdroj informací v té době byla místní knihovna. Nepamatuji se, že by některý rodič kvílel, že jejich Pepíček není ve škole dostatečně saturován, když se neprobírá to, co si sám doma čte v učených knihách. Podotýkám pro jistotu, že jsem nechodila do školy v sociálně vyloučené oblasti a rodiče mých spolužáků byli v převážné většině vzdělaní a dobře situovaní lidé (lékaři, učitelé, právníci, hodně lampasáků, pravda – to bylo dané lokalitou – ale i ti lampasáci měli konec konců vysokoškolské vzdělání).

Nijak nezpochybňuji existenci škol, odkud je „lepší zdrhnout“, nicméně ocenila bych, kdyby rodiče dětí, zdrhajících z takových škol nepsali, že „Pepíčkovi bude lépe mezi svými“, ale normálně konstatovali, že škola stojí za houby, bují tam šikana a půlka žáků druhého stupně má opakované problémy s Policií ČR, takže jde Pepíček „jinam“. To se může stát, protože i takové školy existují.

Operovat tím, že na žádné jiné škole (z kategorie normálních škol s normálními žáky) se Pepíček nedozví tolik o těžbě železné rudy v Krušnohoří je také poněkud zvláštní, protože ve 21. století nikdo nepotřebuje „školu“ k tomu, aby se dozvěděl to, co ho zajímá, a nepotřebuje „školní kolektiv“ k tomu, aby tam své znalosti o těžbě železné rudy sdílel se spolužáky, protože mu na to stačí pár kliknutí na internetu.

Pokud se bavíme o dětech věkově odpovídajícím druhému stupni, tak tam bych už tuplem předpokládala, že nepotřebují ve všem vodit za ručičku, když je něco zajímá a samy CHTĚJÍ. Proč by to za ně měla dělat škola? Stačí, když jim nebude překážet - což většinou nečiní, nemá ani jak (leda v případě sportujícího dítěte, když "nepustí" na nějaký přebor, zájmu o těžbu železné rudy se to skutečně netýká).