O víkendu mě dostal syn. Úplně vážně se mě ptal, proč mi jako chybí osobní kontakty? Vždyť přece on-line je to úplně stejné a v pořádku?! Upřesňuji, že kontakty v rodině máme normální, jenže po tom co jsou skoro rok zavření doma se začínají opravdu měnit. Doufám, že nedopadneme jak v Japonsku, kde se děti zavřou ve svém pokoji, odmítají vycházet a mají hrůzu z osobního kontaktu.
Dokonalé matky, dokonalých dětí, kterým tato situace naprosto vyhovuje - prosím zdržte se komentářů.