"Jen se tady nesmí napsat, že dítě není zničené a nemá zkažený život navždy. Koneckonců je to i v zadání. Kdo nesouhlasí se zakladatelkou, ať radši nepíše. Natož napsat, že to nějakým způsobem zvládá a dokázalo si najít jiné zájmy. To už je úplně patologické."

No, tak abychom to převedli zpět do reality.
Přichází o něco, co nelze nahradit nerovná se "má zničený život navždy". To znamená pouze to, že aktivity a "přechodové rituály" patřící k určitému věku nelze nahradit, až ti bude padesát. Že to někomu nevadí, protože by to stejně neabsolvoval nebo si to neužil je sice pravda, ale nijak to nevylučuje existenci většího množství osob, kterým to vadí hodně.
Že si dokázalo najít jiné zájmy - kdo neporušuje, může si najít co chce, ale holt online. Před covidem půlka Rodiny šílela, jak děti sedí "furt" u compu, omezovala jim hodiny, vypínala wifi, najednou je sedět celý den u elektroniky OK a v pořádku, v rámci prudce inteligentní přizpůsobivosti v "zabavení se jinak".
Kdo porušuje, samozřejmě nemá až takový problém se sociální izolací, protože se ho to netýká. Dítě, které jde po online výuce "lítat ven s kamarády" samozřejmě vnímá situaci jinak, než dítě, co sedí doma na prdeli.