Libiku, respekt před covidem v mém podání - nosím roušku všude v uzavřených prostorách, na polikliniku a do supermarketu si beru respirátor. Výrazně častěji než dříve si myji ruce mýdlem a teplou vodou. Madla košíků v obchodech potřu ze všech stran dezinfekcí, hned jak si ten košík vezmu. Od cizích lidí na ulici a v obchodech si udržuji odstup, pokud to lze. Pokud nelze, nehroutim se z toho. Zavrhla jsem cestování MHD a všude jezdím autem, nebo chodím pěšky.
V práci si jednou za několik dní potřu dezinfekcí klávesnici, myš a kliku od dveří.
Nabízím rodičům obstarání nákupu, což oni odmítají.
Scházím se s lidmi, kteří mi jsou blízcí. Opravdu jich není mnoho.
Chodím ven a chodím sportovat.
Nešla jsem na pohotovost s řeznou ránou, kterou měl možná vidět chirurg. Ale hlavně z toho důvodu, abych jim ve špitále nepřidělala práci, ne proto, že bych se tak bála nákazy.
To je asi všechno. Prostě dodržuji určitá opatření. Ale stres z toho nemám, strach taky ne. Popíjet alkohol necítím potřebu a pevně doufám, že v létě budu moci vyrazit na zahraniční dovolenou. Pokud situace nebude dobrá, vezmu si do letadla respirátor.