Mariko, kdybys každé ráno vstávala před pátou, abys byla v 6 na směně, do práce jela narvaným autobusem a ještě o půl hodiny dřív, protože spoje jsou omezené. V práci pak makala hlava na hlavě osm hodin, sice v roušce nebo respirátoru, ale skoro bez možnosti se nadechnout, dýchala jsi ten chemický hnus čínských respirátorů a roušek. Pak opět domů narvaným busem, před tím hodina čekání na zastávce, nemůžeš se jít ani podívat do obchodu, nebo sednout na kafe, vše zavřené. Tak bys mluvila trochu jinak. Myslím, že my co přispíváme na rodinu, žijeme v jiné realitě, ale tihle lidé, už rezignovali, je jim už vše jedno. Potřebují si o volných dnech odpočinout a tím, že budou zavření doma se tak akorát zblázní. A už vůbec se tu nezmiňuje problém domácího násilí, který teď musí skrytě bujet za zavřenými dveřmi.