"... sebrali jim všechno , vzdělání, vyžití v kroužcích, všechno"

Mno, musí se jim víc věnovat rodiče, jestli tohle nebude ten zásadní problém

Já jsem jako dítě přes rok ležela v nemocnici a po léčebnách, myslím, že psychicky to bylo podstatně horší (nebyly návštěvy jako dneska, nikdo mě ani rodičům pořádně nevysvětlil co mi budou/nebudou dělat), na návštěvu do lázní za mnou mohli jednou za tři týdny (300 km od domova). Vlastně jediný co jsem mohla bylo číst.
S odstupem třiceti let, po zhodnocení toho čeho jsem dosáhla, kde pracuji apod. - nijak mě to nepoškodilo.

Neříkám že to není na pytel, že to není psychicky náročné, že mě to nesere. Ale rozhodně bych se nehroutila s tím, že děti chudáci tohle už nikdy nedoženou. Někteří ano, někteří ne. Jako vždy, v každé krizi, budou poražení a vítězové. Netřeba se nad tím pozastavovat, tohle se děje po tisíciletí, co tu lidé jsou a budou.

(vládní rozhodnutí nekomentuji, tohle je jen zamyšlení nad budoucností našich bobánků)