Přijde mi, že se točí kolem věcí, které moji rodiče (nedokonalí a chybující) hlásali už před mnoha lety. Dětem musí být doma dobře, nesmí se bát přijít s prusvihem a je potřeba s dětmi mluvit otevřeně. Líbil se mi komentář k "ideálu" - tedy vidět, co z dítěte může být dobrého, navzdory těžkým životním zkušenostem. Věřit v něj. Jinak mám pocit, že běžnou rodinu s běžnou pracovní dobou a 3 dětmi na distančce neviděl. Určitě bude pro děti s problémy dobrý, je hodný, laskavý, asi i hravý.
Jsem ráda, že pojmenoval onen rodičovský jev "bude z tebe doktor a půjdeš na 8g" - narcismus. Líbilo se mi určitě to, že je potřeba vyvažovat školu, povinnosti a volno. Částečně to, že rodič není učitel - tam je to složitější. Ale chápu to jako "nemůžu si zničit vztahy s dítětem kvůli jedničkám a škole".