Taky mi z toho asi hrabe. Ne teda asi z covidu, ale ze stresu z nestíhání ničeho. Včera jsem dala asi poprvé v životě děcku na zadek. To teda úmyslně a s rozmyslem zlobilo jak čert, takže to vůbec nebylo bezpráví, ale fyzické tresty nepoužívám, akorát toho na mě fakt už bylo moc. Manžel na to koukal jak puk a vůbec nechápal. Kombinace posledního roku práce, školy, domácnosti, dětí a v tu chvíli zlobivého haranta je fakt smrtelná. Musím teda uznat, že robátko se poučilo a dneska poslouchá jak hodinky, ale stejně nechápu, jak se mi to stalo, že mi takhle ujely nervy.