Já už jsem si zvykla...

Líbí se mi hotová práce, to se dovedu kochat dlouho a zapomenu i to, jakou hrůzu to stálo. Celý proces je šílený, to fakt těžko snáším, ale za 2 roky se otřepu a jedu znova další kolečko něčeho...

Mj. zítra začínáme . Sehnala jsem konečně snad bezva partu chlapů (teda zatím podle řečí jsou bezva, uvidíme, jak to bude v práci vypadat), zítra zůstávám doma a začínám je komandovat. Jdu do banky pro prvních 50 tisíc... Příští týden dofrčí bagr (to je vždycky děsné zoufalství, nesnáším bagry, ale chápu, že je to nutnost). Za týden už budu zase brečet zoufalstvím, co za hrůzu to vytvářej, proč to stojí tolik peněz a proč jsem se do toho pustila... No, ale snad za měsíc budu stát na balkóně, zálibně hledět na hotové dílo (s rozpuštěnýma dvouletýma úsporama) a slibovat si, že už nikdy...

Takže jo, já tu radost po hotové práci mám... Ale ten proces nenávidím. Ale furt jsem masochista, takže řešení - namaluj s architektem krásný obrázek, odjeď, jen zaplať a vrať se do hotovýho, neumím... Já tam musím denně stát, hledět, nadávat, užírat se, vztekat se, zoufat si... Ale už vím, že ono se to vyloupne.

Jo, jedinej rozdíl je, že letos teda musím ještě pro řemeslníky vytisknout "propustky" přes okresy, bo min. některé věci budou muset jezdit odebírat (10 km) do sousedního okresu (a vlastně i kraje)... Holt taky máme krajskou hranici 1 km od baráku...