Teď je to relativně drahý, nicméně dá se cokoliv.

Málo lidí si uvědomuje, že taková samozřejmost, jako "bydlím tam, kde se s někým domluvím - něco si pronajmu, půjdu do spolubydlení" byla za socíku nemyslitelná. Každej musel být na své značce, tam měl své spádové zázemí (škola, doktor). Pronajímat pokoje za účelem bohatnutí též bylo ošajstlich, podezřelé a jen pro někoho. (Máš moc pokojů? Budeš mít vyšší nájem nebo rovnou ti tam někoho dáme)

Mně jako ženě svého muže skrze jeho antisocialistickou pověst neumožnili, abych se přihlásila k trvalému bydlišti s dítětem do bytu (1 plus 1 IV. kategorie - záchod a voda na chodbě), kde měl manžel sice trvalé bydliště (přihlásili ho tam rodiče někdy kolem 15. roku k příbuznému), takže vyhodit ho nemohli, ale nedostal takzvaný dekret, který by ho opravňoval k tomu, ubytovat tam své dítě.

Neumíte si to představit, fakt ne..