Libiku, za prací se cestovalo i před nástupem socialismu. V Pošumaví se jezdilo s vory do Prahy a třeba až do Hamburku, bylo tam i hodně tenťáků-muzikantů, co s cirkusy procestovali lán světa, takový Kludský projel i Irán a procestoval i severní a jižní Ameriku. Ale v těch samých vesnicích byli lidi, co pracovali v zemědělství, a ti cestoval nemohli pomalu ani s procesím na Svatou Horu, protože by za ně nikdo nepokrmil prase a nepodojil kozu. Bráchův tchán, sedlák z vesnice, se považoval za zcestovalého, a byl nejdál v 30 km vzdáleném okresním městě.

Rakousko, Německo ani Francii mi nepřipomínej. V 90.letech byly seznamky plné chlapů právě z těchto států, byly i specializované seznamky, které hledaly nevěsty v postsocialistických zemích právě pro chlapy z venkova v Rakousku, Německu i Francii, protože tamní chlapi sedlačili a neměli nevěsty. Místní ženy se na vesnici jaxi nehrnuly. Ona totiž prakticky veškerá kultura vesnice byly chlastačky. Nepamatuju akci, na které by se na vesnici nechlastalo, občas i první liga. Lidi jako já, tedy skoro abstinenti, co se nedokázali bavit o tom, kolik pivek jsem za který večer utrhla, se na podobných akcích neskonale nudili. Mně nebavilo utratit prachy za pivo nebo za cigára, to jsem to dala radši do cestování. A nemůžeš se bavit o cestování s někým, kdo je rád, když vyrazí na nákup do okresního města, zato ob večer chlastá v místní nálevně. My si zkrátka neměli o čem povídat.