Aleno nepsala jsem, že je samé, ale nedostupnost a pokřivenost v dostupnosti bydlení je obdobná jako před revolucí, jen jiné kulisy.

Příčiny... viz ta analýza například. A je tam popsán i vývoj posledních let, srovnání s jinými státy. Španělsko není postsocialistický stát.

"po roce 2014 se problém od hypoték přesunul k nájmům. Dřív tvořili v Barceloně nájemníci jen osm procent, dnes je to skoro třicet pět procent. Z většiny jde o lidi, kteří přišli o své hypotéky.“ Důsledkem růstu nájemníků se španělský trh s bydlením začal měnit: uvolnila se pravidla pro pronajímání, délky uzavíraných smluv i výše nájemného. „Majitelé mohli ceny nájemného zvyšovat úplně libovolně. Nájmy tak raketově rostly,“ říká Melissa, která jediné možné řešení vidí v zastropování nájemného. „Vzhledem k tomu, jak rychle na trh s nájemním bydlením pronikají nadnárodní investiční korporace, pro které dnes model ,rent never ends‘ znamená nejvýhodnější způsob, jak maximalizovat svůj zisk, je představa neregulovaného tržního nájemného úplně iluzorní. Ve Španělsku to vidíme dokonale: Barcelona se stala terčem spekulací s bydlením, odrážejí se tu veškeré globální problémy. Odpověď na ně musí mít jak globální, tak i lokální charakter a musí chránit místní před predátorskými firmami. Jinak bude ještě hůř.“