Mé předky ze strany mámy okradli už před válkou a během války, přišli o většinu příbuzných i o majetek - firmu, vilu, pozemky, šperky, koberce, starožitný nábytek, obrazy. Po roce 48 přišli hlavně o svobodu a radost ze života bez obavy o životy blízkých, majetek už žádný neměli.
Z tátovy strany předkové přišli o strach z nezaměstnanosti a bídu, kterou měli za války i před ní. Táta byl první v rodině kdo měl maturitu, pak VŠ a nakonec i doktorát. Nebýt r. 1948 asi by se s mámou vůbec nepotkali (seznámili se během studia VŠ).
Ovšem při měnové reformě přišly obě rodiny o po válce našetřené peníze, které chtěli její členové investovat do bydlení.