Cimbur, ona je to neskutečná dřina ještě dneska. Dámy se tady rozčilujou na kolektivizací vesnice. Jo, byla tvrdá a nebyla košer. Ale když jsem se ptala ještě v 80.letech starých sedláků, jestli by chtěli hospodařit na vlastním, tak prakticky všichni, co jsem se jich ptala, řekli že ne, že to byla neskutečná dřina bez konce, kde neznali ani Štědrej den, protože dobytek žere a sere ve všední den i ve svátek, krom žrádla a podestýlky je ho třeba i podojit a i jinak obstarat. Téměř všichni si chválili tehdejší současnost, tedy 80.léta, kdy se už mohl i kritizovat režim, aniž by ti hrozily doly (ony už teda v té době nehrozily zrovna doly, ale třeba jsi nesehnala práci, protože podvratnej živel může hákovat třeba i v té Kolbence). Z mého okruhu známých znám jen dva lidi, co restituovali zemědělskou půdu a začali hospodařit na svém. Jsou z toho zoufalí, protože jsou už v důchodovém věku a farmy po nich nemá kdo převzít, potomci to nechtělí a nechtějí ani dělat v zemědělství. Chtěla bych jen vidět, kolika dámám z těch, co sem chodí a píšou sem, jak nějaká Analfabeta adoruje komunistický režim a jak se jim z jejích názorů chce zvracet, kolika z nich se v restitucích vrátila zemědělská půda a jak na ní hned začaly hospodařit a dneska jsou při tom hospodaření šťastné, veselé a říkají, že již nikdy jinak. Tak schválně, kolik z vás na té restituované půdě samo hospodaří? Já jsem teda z vesnice, ale na vesnici bych se nevrátila ani za zlatý prase, a kdybych si jen trošičku mohla vybrat, tak nikdy, ale fakt NIKDY bych nepracovala v zemědělství! A pokud ano, tak to by mi musela leda hrozit smrt hladem.