Ale to vůbec není ojedinělý. Znám 40 letou ženskou, která dodnes fňuká, jak je její otec hroznej, že na ní křičel, když byla malá, že z toho má do dnes trauma.
Ano, její otec je cholerik, ale nic víc, žádnej tyran, prostě jen výbušnej a hlučnej typ. A dotyčná má sama dvě děcka, tak by měla mít pochopení pro to, že rodič občas křičí, když ona sama se tomu taky neubrání. Ale zase z toho má trauma, protože si myslí, že když na dítě zvýší hlas, bude z toho mít trauma to její dítě. Můj dojem z dětí je, že jim rozhodně trauma nehrozí, že její občasné zakřičení pouští jedním uchem tam a druhým ven.
Nicméně přes všechny tyhle stížnosti jí nevadí se s otcem vídat a bavit kvůli tomu, aby od něj brala zásadní věcné dary (např. byt, auto) i značné sumy peněz.