Stáňo,
jak kdy.
Já když jedu s mámou nebo s kamarádkou, které cestují rády, tak jsou na mě v podstatě odkázaný, protože obě umí jen německy (kamarádka jakž takž, máma výborně). S mámou je to o nervy, protože má úplně jiný priority než já, třeba v Londýně musela vidět London Bridge ráno, odpoledne i večer, protože se do toho blbýho mostu, kterej jsem já viděla stokrát úplně zamilovala, ale na výstavu do galerie se mnou nepůjde, protože ji to nezajímá a navíc je to "drahý". S kamarádkou je to lepší, ale ta zas musí neustále chodit na záchod, takže si za odpoledne musíme dávat třeba pět kafí nebo nějakých drinků, protože jít do hospody jen na záchod je jí "blbý"... Jako jsou z toho lepší historky, ale když chci opravdu jet "za svým", tak musím sama. Na kratší cesty tedy, na
nějakou delší dobu je nejlepší jet s manželem.