Kroniko, nevím, jak to je dneska, ale potravinářský průkaz byl svého času naprostá šaškárna. Když jsem ho potřebovala, vystavil mi ho lékař. Žádné periodické prohlídky, žádná platnost, žádné povinnosti. Platnost neomezená, ale mám v ruce papír s razítkem, heč. NIKOHO nezajímalo, jestli mám třeba salmonelu a lezu do masokombinátu, jen jsem na vrátnici ukázala průkaz a šla. Když měla salmonelu dcera ve škola, já se o tom zmínila v práci, slyšel to zahraniční šéf a nastal rachot! Já okamžitě separé WC, u ostatních WC lavory s chlorovou vodou, protože naši technici jezdili do potravinářských firem a zanést to do nich, to by naše firma taky mohla platit nejen mastnou pokutu, ale i vzniklou škodu.
Ti, co pracovali v kuchyni a dotýkali se nebalených potravin, museli hlásit třeba i průjem, pak buď byli doma na nemocenské nebo třeba přerovnávali sklad. S potraviňákem v ruce jsem do fabrik chodila možná 15 let, nikdy žádná kontrola, žádné periodické prohlídky, měla jsem v ruce papír s razítkem (na věčné časy a nikdy jinak) a to úplně stačilo.