mám po dobu pandemie 7 resp. 8 letou a nebyla jsem ani jediný den na OČR. Na začátku jsme měli 6 týdnů totální uzávěru a makalo se z domova - to byl velký záhul, škola si teprve sedala a on-line nebylo nic. Pak jsme začali chodit 2x v týdnu a to víceméně zůstalo. V červnu pak moje děti do školy nešly.
Teď máme od 1.3. zase přísnější režim a držíme v práci jen udržovací služby, každý týden 1 člověk.

Manžel mě hodněkrát přesvědčoval, abych šla na OČR, ale zpočátku jsem se bála o místo a po té době je mi zcela jasné, že být rok doma už se vracet nemusím a pokud bych byla doma rok tak za tu dobu by to na penězích znát teda bylo. Ze 3 dětných kolegyň v práci nemá OČR ani jedna. Navíc by mi doma jistě šiblo, nebaví mě to a sklouzáváme do režimu hadr, vařečka. Na HO ušetřím 2 hodiny denně dojížděním a jsou dny kdy 8 hodin nepracuji takže se to dá.

Pokud bych padala na hubu jako zakladatelka asi bych zvolila kompromis a domluvila si OČR jeden týden v měsíci, pospat si ráno, udělat s dětma v klidu školu a odpo kombinace domácnosti a navařit si do mrazáku na ty dny co budu v práci a odpočinek.