Mě na tom trochu fascinuje, že volba mezi OČR/ne OČR se odvíjí od jakýchsi vedlejších záležitostí jako finanční výhodnost, osobní únava...

Doteď jsem byla přesvědčená, že OČR slouží k tomu, aby s malým dítětem, které zatím nemůže být samo, byl doma nějaký dospělý, a to zejména tehdy, kdy je to dítě nemocné. A pokud je rodič jediný dospělý, který s tím dítětem může v tu chvíli doma být, tak použije institut zvaný OČR. Jakékoli podsouvání "loajality, sebeobětování..." do takové situace mi připadá celkem patologické.
Pokud je důvodem k rozhodování o OČR něco z těchto zástupných důvodů, pak to OČR zjevně asi není nezbytné, protože ten dospělý není nutný doma kvůli dítěti.
A pokud kvůli dítěti doma dospělý nutný je, tak je řešení všech těchto druhotných pohnutek vcelku značně mimo.