Tak to my máme super kadeřnici, ke které kdysi vlastně začal chodit manžel, pak já a pak jsme tam začali brát i syna, to byl ještě předškolák...za ta léta už tam chodíme jak na návštěvu ke známé, povídáme většinou skoro celou dobu a myslím, že i když je tam manžel, tak oba pusu nezavřou, on je taky hodně komunikativní a povídavý, možná víc, než já
. Syn spíš odpovídá, když se ho na něco zeptá, ale tak to je u něj normální všude, odjakživa...takže my tam chodíme fakt jak na příjemný pokec na návštěvu...ale zas každý měsíc bych tam vysedávat taky nemusela, i když si s ní popovídám fakt ráda a někdy jsme třeba i nakoukli a pozdravili jí, když jsme náhodou šli kolem kadeřnictví...