Hezké téma .

Byla jsem Pražák a chtěal jsem pryč, nepřej si nebo se ti to splní :-D, potkala jsem kluka ze statku a jsem na statku .

Takže vlastně vůbec nemá smysl konfrontovat cokoli z toho, co jsem hypoteticky chtěla, s tím, co mám (ono já neměla moc konkrétní plány, protože před tímhle klukem jsem měla na spadnutí sňatek s cizincem a život za oceánem, takže pro mě v totálním neznámu...)

"Vyvdala" jsem rodinu o asi sto členech, sedánky v sednici v montérkách, jak píše Valkýra, před chvílí mi telata ocucala džíny, takže jsou na hození do pračky, zítra si jedeme pro násadová vajíčka, takže do tří týdnů máme v kuchyni hodně živo...

Neměnila bych . Člověk leckdy skuhrá, trochu póza, trochu únava materiálu, ale když se opravdu upřímně zamyslím...neměnila bych. Zatím :-D. Kluka ze statku miluju furt. (Toho stejnýho :-D).