Světlo na konci tunelu vyhlížíme všichni. Asi neexistuje člověk, který by byl v současné situaci spokojený. Jen člověk prostě dělá, co může.

U nás syn vzdal basket. Měl poslední sezónu se svým klubem, na kterou se moc těšil, pak už kvůli věku měl jít do čistě chlapeckého klubu. Měl přání se dostat do určitého dobrého týmu, to se už určitě nestane, ztratil herní dovednosti a zřejmě i motivaci. Ono se to moc online natrénovat nedá a taky ho to bez týmu nebaví.

Na druhou stranu se učí na kytaru s lektorem, což by asi nedělal. A dělá pokroky, třeba to někdy využije.

Druhý sport ještě trénuje, ale individuálně to už tady je opruz. Takže taky netrpělivě čekáme, až něco půjde alespoň po skupinách. Škola ta mu tedy vůbec nechybí, tam bych ho nejradši vystřelila zase já.