Mariko, to pojímíš jeden důležitý faktor, a tím je psychika lidí. Nejde x měsíců či let sedět doma v izolaci aniž by to mělo psychické důsledky. Vím, že se ti to nelíbí, ale je to tak. Už tu na to téma bylo napsáno dost, nechce se mi to všechno opakovat. Děti začínají mít psychické následky, jsou apatické, bez plánů, bez naděje, bez životního elánu, bez koníčků, s minimálním denním režimem. Já neříkám, že by neměla být žádná opatření, ale neměly by se přehlížet a shazovat vedlejší důsledky toho všeho. Říkat, že kdo chce si i v téhle situaci dokáže najít jinou zábavu je dost nabubřelé neematické. Stejně jako předhazování, že ten či onen může za zbytečná úmrtí nevinných stařečků. Protože reálně opravdu moc možností nemáš. Povede to jen k tomu, že se děti (a lidi) obecně budou za svoje traumata stydět, budou se sami doma trápit a povede to jen k dalším prohlubováním problémů, depresím a sebevraždám.
Je pro mě udivující, že i tady, na rodině, kde se schází z 99% rodiče dětí, se najde tolik lidí, kteří problémy, starosti a následky covidového věznění dětí shazuje, v lepším případě přehlíží. Všichni řeší jen a jen důchodce.