Domácí násilí odmítám. Pěkně řečeno. Moje žena mi lže. Dělá to s takovou pravidelností, že jí dnes již nevěřím ani "dobrý den". Když si chci všechno vyříkat, není čas atmosféra atd. Tak jsem jí chytil pod krkem a děsně toho lituji. Chci, aby jste věděli, že to, co jsem udělal neschvaluji a není žádný způsob se před veřejností nějk ospravedlnit. Říkám to "na sklo", ale doma to nikdy nepřiznám. Čekám, kdy bude čas, ten správný čas a opustím ženu i s 2 dětma. Ale myslím si, že psychické násilí, které zažívám je poněkud dost nespravedlné. O stavu soudnictví si nedělám iluze. Spor o děti žena pravděpodobně vyhraje, zejména, když použije historku s násilím a ve lhaní, popřípadě ve zkrášlení skutečností má bohatou praxi. Nakonec děti bude vychovávat lhář, násilník si bude hledat nové uplatnění, linky bílého kruhu bezpečí si odháknou další úspěšně vyřešený případ a právníci si začnou užívat svých zasloužených honorářů. Jaké práva se mají hledat? Jen ty základní? Došlo k nim? Neodpovídejte, protože 1000 odpovědí budou každá jiná. Kdo se pak v tom má vyznat. Mějte se a milujte se. Z