Návrat pana profesora nebyl primárně zamýšlen, to byl prostě jen synergický efekt
Zamýšleno bylo to, že jsem měla dojem, že předvedení kmitání molekul bylo prováděno ne dostatečně kvalitně, neb molekuly za hodinu nedokmitaly od katedry ani k první lavici. Tak holt nám molekulky předvedly, jak umějí kmitat Jen co vylezly z lahvičky (tak mě napadá, jestli neměly něco společného s džinem, ten se taky po opuštění lahvičky zvětšil ). Pokud bys ovšem předmětnou kyselinu ukápla do odpařovače, jako jsem to udělala já, tak smrad naprosto spolehlivě vyžene všechno živé v určitém okruhu. To se fakt nedalo! Dodneška obdivuju školníka, že v té třídě dokázal otevřít okna. Ten do té třídy musel vlézt snad ve skafandru a s kyslíkovou maskou, to bys nedokázala ani se zatajeným dechem. Protože toho smradu se nadechnout fakt nedalo. když to tak hodnotím zpětně, tak kdybych věděla, že se díky tomu pan profesor do školy vrátí, tak toho tam snad cmrndnu víc

Naše "načalstvo" toho mělo speciálně u naší školy na hrbu víc. V rámci normalizace, někdy kolem r. 1975, proběhla na kraji (protože zřizovatelem středních škol byl tehdy KNV, Krajský národní výbor) tzv. optimalizace škol. Nevím, co bylo cílem, ale možná tam někdo asi matematiku skutečně neuměl. Protože do této optimalizace probíhala výuka tak, že třeba ve městě, kde jsem studovala, byly dvě střední školy, pedagogická a gymnázium, a ještě učiliště. Pedagogové podle svých aprobací učili na všech třech školách, jejich úvazky se sčítaly, aby v součtu tvořily celé úvazky. No, a někdo na kraji to zkrátka sečíst neuměl. Takže přišlo nařízení, že dělené úvazky nebudou a každý pedagog bude učit pouze na jedné škole, mohl si dokonce vybrat, kde bude učit. Tak třeba matematik pak zůstal na gymplu, kde měl nejvíc hodin. Naše škola díky tomuto blbému nařízení o matematika přišla, gympl přišel o češtináře, hudebníky a výtvarníky. Tudíž nás v 1. ročníku vyučoval matematice lesní inženýr, protože jako inženýr přece musí matematiku ovládat, že. No, a ve 2. ročníku nás matematiku učil - hádejte kdo? Akademický malíř! Když přišel na první hodinu, byli jsme vykulení, že výtvarku nemáme. On si položil knížky na katedru a sdělil, že sice neví, co komu udělal, ale prostě nás musí učit matematiku, neb mu bylo třeba doplnit úvazek na plný počet hodin. Ale že se nemáme bát, protože jeho syn bude tento rok na gymplu z matematiky maturovat, takže vše potřebné tatínkovi vysvětlí, načež tatínek nám poté své čerstvě nabyté vědomosti ve škole předá. Leč šedivá jest teorie, jen strom života věčně zelená se (autorem tohoto citátu je Johann Wolfgang von Goethe). Protože toto bohužel jakž takž fungovalo pouhé první dvě hodiny. Ve třetí hodině se stalo, že po 10 minutách výkladu padnul první dotaz. Pan profesor byl vedle, protože tomu nerozuměl, a my byli taky vedle, protože my tomu nerozuměli už vůbec. Hodinu tedy jakž takž dokončil, doma se poradil se synem, ale další hodinu nebylo na co navázat, protože my už jsme zapomněli, kvůli čemu dotaz padnul, a pan profesor byl rovněž vedle. Krom toho naše spolužačka s jeho synem chodila (posléze se tedy vzali a ona dokonce matematiku vystudovala na VŠ, ale to je jiná kapitola) a pokud jsme něčemu nerozuměli, nechala si to vysvětlit a pak nám to vysvětlovala ona. Zajisté seznáte, že tento způsob výuky byl naprosto o ničem. Naštěstí si pan profesor včas zalistoval osnovami, aby viděl, jaké hrůzy ho ještě ten rok čekají, a objevil, že matematika nejsou jen sinus, kosinus, integrály a podobně, ale taky deskriptiva a rýsování. A byl doma! To jako akademický malíř uměl, krom toho jako mladý student chtěl studovat architekturu, ale za války, kdy byl mladý, byl tento obor uzavřen, ale na akademického malíře ho vzali. A tak jsme začali rýsovat. Začali jsme polohou dvou přímek, polohou roviny a přímky, průnikem přímky rovinou a končili jsme průnikem mnohoúhelníku jehlanem a podobnými špeky. Když se to vybarvilo a vystínovalo, byly to skutečné nádherné výkresy. Akorát počítat jsme tak nějak zapomněli. Takže když ve 3.ročníku do školy konečně přišel matematik a dal nám úvodní písemku, aby viděl, co umíme a co ne, skončily všechny tři třídy s pětkami. Matematik se vyděsil a dal nám písemku novou, lehčí. A vyděsil se znovu, protože jsme znovu skončili s pětkami, jen občas se objevila první vlaštovka, kdy některý student dostal čtyři mínus. Posléze matematik zjistil, že z matematiky už neumíme skoro nic, že jsme za ty dva roky výuky - nevýuky prakticky všechno zapomněli, a jen pár jedinců dá možná dohromady trojčlenku. Jinak jsme uměli tak možná sčítat, odčítat, násobit a dělit. Být v té době povinná maturita z matematiky, tak jsme propadli všichni. I proto jsem teda smutné z českého provedení inkluze, protože pokud jsem chtěla po maturitě studovat na VŠ, tak jsem si musela vybrat školu. kde nebyla matematika. Ten skluz bych už asi nikdy nedohnala.