Aleno, tvůj pohled je opravdu velmi jednoduchý, to si jako myslíš, že se jí ptám, jestli půjde? Nebo jsem jí někdy dala na výběr? Prostě do puberty fungovala normálně, my byly vždycky spíš aktivnější, hory, výlety, moře, brusle, kola,lyže, celé dny venku. Jak přišla puberta, začala mít svoje vyhraněné názory a nic s ní nehlo (ne, že by to před tím s ní bylo jednoduché, byla svéráz vždycky) Některé děti mají prostě svojí hlavu.
Jak teď často poslouchám výuku online ve druhé třídě, je tam jeden problémový chlapeček a je to dobrá ukázka toho, jak s některými dětmi je to mnohem těžší a nepoučí se a je jim to jedno. Skoro pokaždé se volá mamince, že chlapec píše do chatu sprosťárny, vypíná kameru, pouští hudbu, nedává pozor. Maminka vždy ochotně zasahuje, omlouvá se, donutí kluka pak udělat úkol navíc jako na omluvu. Jednou měli děti vyplňovat cvičení a pí uč se ho ptala, jestli už to má hotový. On jí řekl, že ne, že nepracuje. A proč nepracuješ Pepíčku? Protože nechci. A tečka. Takže opět zavolána maminka, co si to ten kluk dovoluje atd atd. A za 2 dny, se odehraje to samý a kluk už vykřikuje při hodině, "já nepracuju, protože nechci". Nutno říct, že na druhou třídu a v počtu 26 dětí to učitelky zvládají skvěle a všechny děti pracují maximálně, jen Pepíček má svou cestu.
Prostě nejsou všechny děti stejné a kdybych neměla takovou dceru, jakou mám, taky bych nevěřila, že něco takového existuje, respektive, že si s tím průměrný rodič neporadí.
No ale tvrdě jsem narazila a jestli chodí nebo nechodí ven, prostě už nijak nehrotím, je jinak vlastně hodná a doma mi pomáhá a v mnoha věcech se zlepšila, jak dospívá, třeba ochotně barvila s nejmladší vajíčka, což by ještě loni rezolutně odmítla. Potřebuje vrstevníky kamarády, které nemá a díky zavření škol se s nimi nemůže stýkat v tom nejpřirozenějším prostředí. Bohužel díky tomu, že žijeme v Praze ti středoškoláci to mají k sobě daleko, takže je to ani neláká muset jet v respirátoru někam mhd.