Libik, to je třeba situace, kdy ten partner je pořád celý někde na konci adolescence, takže nedokončí školu, nemá normální práci, dokonce si jeden čas ani nelegalizuje pobyt v CR a není pojištěn. Nemá ušetřenou ani korunu jeho bohémstvi s věkem zdá se narůstá.
Přitom je nesmírně inteligentní, sečtělý, nadaný hudebně, literárně, herecky, jazykově, má příjemné vystupování a melodický hlas, je laskavý, miluje děti, zvířata (a děti i zvířata jeho), přírodu, ctí svoje rodiče, pomáhá prarodičům. Tebe má opravdu rád od první chvíle a považuje tě za výjimečnou. Strávíte spolu krásné chvíle v přírodě, na cestách, u jedněch nebo druhých rodičů, ve tvém bytě. Vaříte nebo si čtete z jedné knihy, chodíte na bylinky do lesa nebo vyrazíte na kole.
A pak má druhou tvář, dlouhé tahy s kamarády, alkohol, trávu i něco tvrdšího. Ale dáváte si vzájemně velkou volnost, také máš kus světa, který s tebou povinně nemusí sdílet.
Několikrát tě požádá o ruku, jednou s růží urvanou v parku. Přitom se nelze domluvit ani v nejmenším na způsobu společného života. Už si málem hledáš fleka v jeho zemi a on si to rozmyslí, pak mu zase dohodíš práci s normální mzdou a ne pár stovkami na ruku a on se nechce nechat omezovat...
Je ti 33 a jemu o pár let méně. Ty už nemáš čas čekat, jestli dozraje...
No má to happyend. Po dalších mnoha letech bohémskeho života dozrál. Má ženu, stejně pozoruhodné stvoření jako je on sám. Má dům i práci, snad budou i děti, které oba chtějí. Je jim fajn... Se mnou by to nešlo. Sešli jsme se dobře, ale on měl být aspoň o 5 let starší. Pak by to asi