rachomejtle, to je drsná realita řady rodičů postižených dětí, musí být funkční, protože děti nemají kam dát. Kdyby se jim něco stalo, tak je to v řiti, zejména u autistů, zařízení nejsou. My jsme na to dva a když jeden vypadne, tak se to krátkodobě dá, ale dlouhodobě udržitelné by to taky nebylo, děti s výrazně odlišnýma potřebama jeden sám neošéfuje. Situace kdy odpadneme oba, jako teď s covidem, jsou šílené. Teď se to ještě dalo, protože se neřešila docházka do institucí, ale za běžných okolností nevím, co bysme dělali.