Antidepresiva beru už víc než 20 let a budu je brát do smrti. Až na to, že jsem po nich ztloustla a ztratila libido, mi velmi pomohly. Bez nich bych tu už nebyla, protože já jsem se plán B pokusila uskutečnit a jednou by se mi to povedlo. Na správnou kombinaci AD jsem čekala pět let, od té doby až na lehčí pardenni propady se mi deprese už nevrátila. Bohudiky. S depresí se žít nedá. Já se sotva doplouzila do práce a domů, zbytek dne jsem prolezela v posteli. Zvířátko by mi určitě nepomohlo, já nechtěla vidět ani vlastní děti. Buď jsem ležela a spala, nebo ležela a brečela, nebo ležela a promyšlela plán B. Jít na WC byl téměř nezvladatelný úkol. V takovém stavu člověk není schopen najít partnera. Prvotním úkolem musí být dostat se z toho. Podle mě to lze jedině pomocí těch správných AD, možná s kombinací vhodné podpůrné psychoterapie.