"Mě vždycky nejde do hlavy, jakto že se to takhle zvrtne. Přeci ta dcera vyrůstala se svou matkou v jedné domácnosti do dospělosti a po letech, kdy se situace obrátí, to nefunguje."


Tak třeba s mou máti to nefungovalo ani za mlada. Ne, že bych ji neměla ráda, ale od vždycky má pocit, že může organizovat lidem život. Mému otci se třeba pokouší přikazovat, kolik knížek z knihovny si smí půjčit, mým dětem se pokouší vnutit, aby chodily na záchod na její povel a všichni jsme podle ní úplně neschopní. Špatně sedím, nosím culík, hnusně vařím, blbě se oblíkám, jím sýr bez pečiva, MM pouští u nás doma televizi, MM pije večer čas a ne víno,..... Nikdy s ní není ani náznak pohody a kromě tatínka to nikdo nesnese.

Odstěhovala jsem se, jak jen to šlo. Jezdím tam na návštěvy, ale vždycky málem vyrostu z toho, jak nikoho nerespektuje. Společné bydlení si dokážu představit s tatínkem a asi by se mi to dost líbilo, ale s máti je to úplně nepředstavitelné. Ráda ji mám, ale nedokáže všem kolem přestat organizovat život a vyčítat, co všechno děláme blbě. V dětství na to byl člověk zvyklej a život s ní měl i nějaké výhody, tak se to vyvážilo, ale prožívat to znovu ve středním věku si nedokážu představit.