Přidat odpověď
Před nedávnem jsem se účastnila diskuse o Stilnoxu a popisovala jsem zkušenosti s "odvykačkou" mé devadesátileté tchýně. Pár diskutujících se zkušeností s nespavostí říkalo, že radši budou dementní z prášků na spaní, než aby trpěly nespavostí.
Situace u nás je teď taková, že tchána odvezli náhle do nemocnice a babička zůstala doma sama. Je invalidní, takřka nemohoucí. Já jsem si k ní dočasně přesunula homeoffice, večer přichází manžel, babička nemůže být sama ani v noci. V noci ovšem skoro vůbec nespí, nemůže usnout a včera jsem zjistila, že nějaké léky na spaní, které měla nachystané do konce týden, do středy do rána využívala takřka všechny. Takže někdy během noci chodila uzobávat. Celé dopoledne a část odpoledne pak spí. Odpoledne taky tu a tam odpadne. A večer je čilá jako rybička. Vím, že tohle dědu hrozně drtilo, on je naprosto opačný případ, ale přece jen, bydleli spolu, nechodili do práce, tak se alespoň částečně přizpůsobil. Ovšem na péči kýmkoli pracujícím je to smrtící scénář, přes den v práci a v noci v pohotovosti kvůli babičce, protože vzhledem k jejímu fyzickému stavu není bezpečné ji nechat po bytě se belhat samotnou. Je mi jasné, že v devadesáti už asi změna režimu nenastane, léky budeme řešit. Nicméně takhle nastavený spánkový režim, podělaný dlouhodobým zneužíváním léků na spaní, je šílený a vůbec si nedovedu představit, co budeme dělat, jestli děda zůstane v nemocnici dlouhodobě.
Vlastně to byl jen takový povzdech.
Předchozí