Huso, můj MM měl na deprese částečnou invalidku, chodil dřív spát, nic moc se mu nechtělo , ale byl to pořád on, deprese není ve vztahu na překážku.

Jinak tedy, znám ještě jednu ženu, která po opuštění manželem, žila desetiletí příběh své takzvané "jediné" lásky, zklamání a lítosti. Ve vší úctě, byla dost na ránu, ale , pozor, má to z jejího pohledu happy edn. Když jí bylo cca 75, ten co ji zradil (a do huby si při tom asi taky neviděl, co tak vykládala) přilezl s prosíkem o odpuštění, takže zbytek života prožije ta dobračka ve své "opravdové jediné lásce" , takže máš šanci.

Já bych ale na tvém místě od toho sebeklamu spíš odpoutala, není jediných lásek.

Už jsem stokrát říkala, že rozumím tvé samotě i tvému způsobu života, není povinné mít mužskýho.