Můj manžel má vlastní sadu nožů a nedej bože, když mu na ně sáhnu a třeba krájím koláč na plechu, přejedu po kosti, krájím maso mimo prkýnko (mám na tyto učely kus kuchyně zděný a krájím na dlažbě), přebrousím protahovacím brouskem nebo je strčím do myčky.
Mnoho let se mě snažil naučit, jak zacházet s nožem, pak to vzdal, daroval mi do kuchyně svoje staré nože a pořídil nové, které uchovává bokem a daleko ode mne.
Jenže moje nože už jsou tupé a zubaté, nejdou pořádně nabrousit, kolikrát se naštvu a seberu jeho a to je keců.