Sedmi, "vidim, ze kolik ctenaru, tolik interpretaci dila"

rozhodně.

Nedávno jsem dětem (svým dvěma, dospělým, né nějaké školní třídě...) poslala odkaz na jeden článek-rozhovor, který mě zaujal, a posléze jsem je svolala na on-line diskuzi o něm.

Článek měl jen asi osm odstavců (tedy nic rozsáhlého o iks příbězích a postavách), děti vyrostly ve stejné "bublině" se mnou, a...

diametrálně odlišné vnímání.

Po prvních větách to vypadalo, že každý četl jiný článek

Každý z nás si více všiml jiných odstavců, a o těch měl chuť diskutovat. Celkově jsme to dva vnímali jako poměrně pozitivní zprávu, jeden jako převážně negativní. Byla to velice zajímavá a poučná debata, po delší době "ideová" s dětmi. Kdybychom se chtěli zhádat, byla to ideální situace. Ale chtěli jsme si normálně popovídat jako vždycky, byť na dané téma, tak jsme to ustáli

V zásadě stačily jen malé rozdíly v tom, jaké v posledních letech vyhledáváme informace - jaké zdroje preferujeme, s kým se stýkáme, a samozřejmě určité osobnostní rozdíly, názorovou předpojatost.