Babi, já taky. Když mi bylo kolem 20, tak jsem si myslela, že to vyřeším tím, že uverim v boha. Usilovně jsem se modlila, aby mě nějak přesvědčil o své existenci, četla jsem bibli a čekala kdy se mi rozsvítí a zaplaví mě poznání a boží láska a vono nic. Tak se s tou otázkou pachtim dál a už si nemyslím, že se doberu nějaké odpovědi. Jednoho krásného dne se zavře opona, všecko zmizí a stejně se nic nedovím. To mě hodně štve.