Já si dávám odjakživa budíka tak o 10-15 minut dříve, než vstávám. A těch prvních pět minut dělám, jako že ještě spím a těch druhých pět minut se probouzím a probírám. Můj muž se taky potřebuje ještě nějakou dobu v posteli probírat a smlouvat s časem.
Myslím, že ten tvůj muž se probírá v sedě, třeba si i rovná tlak. Tak ho nech sedět, nebo upadne. Nechce vstávat hned a nechce ležet, aby neusnul. Vstávání na budíka je snad nejhorší věc na světě, nenávidím to čím dál víc.
Můj muž taky chrápe a jeden čas jsme to řešili. Spal jinde v místnosti, pak na vedlejší posteli, ale měla jsem z toho depku osamění, tak jsem si raději na jeho rozmilé chrápání a ještě rozmilejší postelovou společnost zvykla. Stejně toho člověk s postupujícím věkem už tolik nenaspí a na to se dá zvyknout taky. Na samotu v posteli se mi zvyká mnohem hůře.